O NAKLADATELSTVÍ – Mýma očima aneb Jak to vidím já

Naše nakladatelství zahájilo činnost v roce 2012. 

Rozhodujícím podnětem pro jeho založení byla skutečnost, že i když jsem byl autorem velmi dobře prodejných knih Pohádky z kouzelné zahrady, Bambalanda a Štruntalanda (o čemž svědčí fakt, že byly zmíněné tituly vyprodány do posledního kusu) a mimořádně úspěšné knihy Hurá do školky (ta se výtečně prodávala nejen v Česku, ale rovněž ve slovenské verzi na Slovensku), přesto se nakladatelé neměli k tomu, aby mi vydali další knihu. Domníval jsem se, že když měli s mými texty dobrou zkušenost, tak že můj další rukopis co nejdříve prostudují a během krátké doby promění v knihu. Jaké bylo mé rozčarování, když mi sdělili, že mají na stole tolik nabídek od různých autorů, že se ten můj rukopis dostane na řadu k přečtení nejdříve za dva roky a teprve potom mi sdělí, zda mají o spolupráci na knize zájem. Řekl jsem si: „To spíš umřu, než se toho dočkám.“ Ještě nějakou dobu jsem se pokoušel nabízet rukopis dalším nakladatelstvím, ale pochodil jsem obdobně. Po určitém váhání padlo rozhodnutí. Založím si nakladatelství a budu si to, co napíšu, vydávat sám.Dnes toho rozhodně nelituji. A jestli jsou moje knihy dobré? To ať posoudí sám čtenář. 

Na tvorbu knih nejsem sám. 

Dobrá kniha, a především ta, která je určena pro dětského čtenáře, se bez ilustrací neobejde. Každého, kdo si kupuje nebo půjčuje knihu, nejprve upoutá její výtvarné zpracování, teprve potom se jeho oči zaměří na text. I ta nejnapínavější povídka, nejkrásnější pohádka nebo říkanka by byla v knížce pro děti bez obrázků ničím. Proto pro každý nový rukopis vždy hledáme neokoukaného nevšedního ilustrátora, či ilustrátorku a děláme malé „výběrové řízení“. V současné době spolupracujeme se skvělým ilustrátorem Petrem Lorencem (dvě leporela a dvě knihy) a mladou nadanou ilustrátorkou s obrovskou budoucností Kamilou Pokornou (před nedávnem dokončila ilustrace pro naší druhou společnou knihu Naše třídní je mimozemšťan 2 Záhadná zmizení). 

Grafické úpravě a typografickému zpracování se věnuje Bronislava Šanderová. Typografie je zvláštní druh umění a veliký kumšt. Typograf a grafik v jedné osobě citlivě propojuje texty s obrázky, vybírá to nejvhodnější písmo. Jiné musí být pro začátečníka a jiné pro zdatného čtenáře. Tu něco barevně zvýrazní, tam cosi zmenší, či zvětší. Zapojuje svou kreativitu, své vidění, aby měla budoucí kniha tu pravou fazónu a správný šmrnc. Přitom nesmí udělat jedinou sebemenší chybičku! Pozorný čtenář by ji v knize jistě objevil. 

Nesmírně důležité jsou práce na korekturách, které zmíněným činnostem předcházejí, případně probíhají souběžně. Komu by se líbila kniha s pravopisnými a jinými nedostatky. Vše završuje spolupráce se společností, která knihu či leporelo vytiskne. Nám se osvědčila spolupráce s brněnskou tiskárnou Centa, se slovenskou firmou Grafobal a od roku 2020 spolupracujeme s moderní tiskárnou Finidr, s.r.o. Český Těšín. 

Kniha z našeho nakladatelství je tedy výsledkem společného úsilí – spisovatele (autora či autorky textů) – ilustrátora či ilustrátorky – korektora – grafičky a typografky – tiskaře. Každý z nich vložil do budoucí knihy kus svého já a tím ji obohatil a obdaroval ji jedinečností. Taková kniha má duši a přináší čtenáři potěšení a radost. Věřím tomu, že vnímavý čtenář to pozná a koupí si od nás další knihu a možná ji i někomu doporučí. Co víc si přát?

O mé knihy projevili zájem malí i velcí čtenáři, knihovny, mateřské školy, základní školy (ty je používají jako mimočítankovou četbu). Mám radost, že mě všechny tři zmíněné instituce stále častěji zvou na besedy, čtení a povídáni s dětmi, učiteli a někdy i rodiči. Zvláště paní ředitelky z MŠ si libují, že za dětmi přijde konečně muž. Ten je prý v tomto prostředí vzácností. Rovněž je milé pasovat děti v první třídě na čtenáře a dozvědět se, že během roku četli mnou napsanou knihu Co vyprávěla houpací síť. Je příjemné nechat druháky či třeťáky číst některou mou povídku, třeba z knihy Bambalanda a Štruntalanda o tom Jak šel Pár facek do školy a se čtvrťáky a páťáky diskutovat o knize Naše třídní je mimozemšťan. Na besedách získávám tolik potřebnou zpětnou vazbu. K mé radosti na vlastní oči vidím a na vlastní uši slyším, že se knihy našeho nakladatelství líbí. Dokud tomu tak bude, hodlám psát a vydávat knihy dál…  

Původní záměr nakladatelství byl takový, že bude vydávat knihy a leporela pouze z mého pera. Nebylo to kvůli tomu, že bych si myslel, že jenom já umím napsat něco jó a ti ostatní ne. Vedla mě k tomu zkušenost, že ačkoliv jsem nabízel zákazníkům i tituly od jiných autorů, téměř ve všech případech po prolistování celé řady knih nakonec prohlásili: „Jé! Vy jste autor? Já si teda vezmu tady tu vaši knihu a prosím připište mi k tomu věnování.“ Prostě a jednoduše, knihy, které jsem napsal já, se mi prodávaly mnohem lépe. 

Jenže člověk míní a život mění. Když se k nám dostal rukopis Dany Šimkové uchvátil nás natolik, že jsme se rozhodli udělat výjimku. Slovo dalo slovo a za nějaký čas byl na světě napínavý dobrodružný román s názvem „Uvězněni“ (o lidech, kteří uvízli v jeskyni) a po něm následoval další Útěk do Mombasy.

Dnes má nakladatelství nejen autora, ale též autorku.  

autor a nakladatel  
Jiří Šandera