O autorovi

jirka-na-uvod

   Narodil jsem se 7. 9. 1961. Bydlím v malé obci Milonice, okres Blansko. Vychodil jsem základní školu v Lysicích, vystudoval  Střední ekonomickou školu v Blansku a zdárně absolvoval  Vysokou školu ekonomickou v Praze. Šťastně jsem se oženil a mám dvě děti – syna Jiřího a dceru Kateřinu.

     Už od konce první třídy základní školy jsem četl pohádky a dětské knížky. Když jsem byl starší, zamiloval jsem se do knihy Hoši od Bobří řeky od Jaroslava Foglara a do tvorby Karla Maye. Na střední škole se mně líbila i některá povinná četba. „Ani ve snu mě však nenapadlo, že bych zkusil nějaké dílko vytvořit sám.

     Impulsem pro napsání prvních pohádkových příběhů byla kniha, kterou můj syn přinesl domů ze školky. Když jsem mu z ní předčítal, její děj pro mne nebyl dostatečně poutavý, a tak jsem neuváženě pronesl: „Než bych měl toto číst, raději ti něco napíšu sám.“ Následující dny jsem cosi dělal na zahradě a tam mě napadlo zkusit napsat pohádkový příběh z prostředí rostlin. Uvelebil jsem se v houpací síti a během několika desítek minut napsal svůj první pohádkový příběh. Jmenoval se Ostmalík a radiomagnetofon. Ostmalík byl ostružino-maliník, který rostl nedaleko skleníku v rohu zahrady. Když jsem tehdy šestiletému synovi  před spaním svůj „počin“ četl, byl nadšený a chtěl, ať mu pohádku přečtu ještě jednou a pak znovu. Nikdy jsem žádnou pohádku nečetl tolikrát po sobě. Následující dny a týdny jsem psal a psal: O růži a zelenině, O namyšlené hrušce světačce, Jak šly brambory do světa, O dvou papričkách, O závistivé jablůňce a jiné.

     Několik pohádek jsem přečetl svému strýci, bývalém učiteli českého jazyka, ten mi sdělil: „Tvoje pohádkové příběhy mají všechno, nic jim nechybí.“  Plynul čas a já psal dál. Jednou si moje manželka všimla v novinách několika řádků, kde brněnský klub Leitnerova pořádá pravidelný večer pro začínající i pokročilé literáty pod názvem „Píšete do šuplíku?“ Vzal jsem svoje literární pokusy a jel tam. Se srdíčkem v hrdle jsem četl poprvé v životě z prken jež znamenají svět asi padesáti dospělým posluchačům. Takový ohlas a potlesk určený mé osobě jsem dosud nikdy nezažil. Někteří literární nadšenci mi podávali dokonce ruce. Bylo vidět, že jejich nadšení není hrané a že je upřímné. Přiznávám, že mi to bylo příjemné. Na některém z dalších „šuplíků“ jsem od jednoho kolegy obdržel informaci, že je možnost přihlásit se do literární soutěže s názvem „Řehečská slepice“.  Pln nadšení jsem do soutěže poslal jednu z povídek o Bambalandovi a Štruntalandovi z mého dalšího literárního pokusu. Jmenovala se „Jak šel Pár facek do školy. “ Po určité době mně přišla pozvánka na vyhlášení výsledků 2. ročníku literární soutěže  ŘEHEČSKÁ SLEPICE 2003 a k mému úžasu, který se téměř rovnal šoku, jsem obdržel za tuto povídku čestné uznání. Právě toto ocenění mi dodalo odvahu oslovit několik nakladatelství s přáním proměnit moje rukopisy v knihu. A ono se to podařilo! Nakladatelství SURSUM mi vydalo v roce 2003 Pohádky z kouzelné zahrady. A tak to všechno začalo…