Jiří Šandera píše pro dětské publikum již roky, dělá besedy a nedávno mu vyšla krásná publikace o životě v zahradě, která doslova ožívá. Titul Kamarádi ze zahrady (recenze i odkaz na FB stránku) jsme vám již představili, ale autorova tvorba mě natolik zaujala, že jsem jej poprosila o rozhovor. Nečetla jsem od něj první titul, ale naopak máme v knihovně již několik zábavných a poutavě ilustrovaných děl, na která s dětmi nedáme dopustit. Více knižních tipů v rozhovoru! Za poskytnuté ilustrace, fotografie i rozhovor moc děkuji autorovi. Jsem velmi ráda, že vám mohu jeho tvorbu prostřednictvím mých dotazů o trochu více představit.

Zdroj: z archivu Jiřího Šandery

Na svém kontě máte již deset knih pro dětské publikum. Kterou z oněch knih máte nejraději a proč? 

Na to nedokážu jednoznačně odpovědět. V každé mé knize je kousek mého já. Nabízí se odpovědět, že mám nejraději knihu POHÁDKY Z KOUZELNÉ ZAHRADY, protože to byl můj první počin. S knihou jsem zažil první křest a z této knihy se hrálo několik divadelních představení v okresním městě Blansko. Jenže to bych ukřivdil knížce BAMBALANDA A ŠTRUNTALANDA o hodných domácích skřítcích. Rukopis k této knize jsem psal současně s Pohádkami z kouzelné zahrady. Jednu kapitolu z této knihy s názvem Jak šel Pár facek do školy jsem zaslal do literární soutěže humoru a satiry Řehečská slepice a k mému překvapení za ni obdržel cenu. Právě tento úspěch mi dodal odvahu a utvrdil mě v tom, že bych se mohl psaní věnovat pravidelně. Když jsem vodil dceru Kačenku do školky, inspirovala mě k tomu, že jsem napsal knihu CO MĚ ČEKÁ VE ŠKOLCE. Ta se dočkala několika vydání a stala se bestselerem. Ale já si na ní nejvíc cením toho, že ji pro její optimistickou náturu doporučují paní učitelky rodičům, aby se jejich děti nebály jít do školky. No a když Katka povyrostla, nedalo mi to a napsal jsem knihu ze školního prostředí NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN! Holky a kluci od třetí třídy výše mě zvou do škol na besedy, že je příběh zaujal. Když Vám přijde email od žáků z olomoucké školy, že četli mou knihu, že se jim líbila a že by si přáli, abych k nim přijel na besedu, tak to je nad všechny Zlaté stuhy i ceny Magnesia Litera (i když ani těmi bych nepohrdl).

Odpověď na otázku tedy zní. Nejraději mám tu moji knihu, kterou právě držím v ruce a ze které zrovinka čtu.

Z archivu Jiřího Šandery, při práci na knize Kamarádi ze zahrady vidíte autora, ilustrátora Petra Lorence a typografku.

Kdy jste se rozhodl psát knihy pro děti a z jakého důvodu? 

Impulsem pro napsání prvních pohádkových příběhů byla kniha, kterou můj syn Jirka přinesl domů z mateřské školky. Když jsem mu z ní předčítal, její děj pro mě nebyl dostatečně poutavý, a tak jsem pronesl: „Než bych měl toto číst, raději ti něco napíšu sám.“ Nemyslel jsem to vážně. Bylo to jen takové ukvapené plácnutí, ale ono se to opravdu stalo. 

 

Přemítal jste někdy nad námětem pro dospělé?

Literární přátelé mě k tomu již vybízeli. Rovněž mi tuto otázku kladou kluci a holky na besedách. Jedna má bývalá spolužačka mi z legrace navrhla, když listovala v knize Hurá do školky (pozn: kniha Co mě čeká ve školce původně vyšla pod názvem Hurá do školky), abych napsal knihu Hurá do důchodu. Možná by to stálo za pokus. Uvědomil jsem si, že v mém „repertoáru“ jsou knihy i leporela pro nejmenší děti, pro děti předškolního věku, pro kluky a holky ze ZŠ. Napsat něco pro dospělé je zajímavá výzva. V současné době mám ale hlavu plnou námětů pro děti.

Archiv Jiří Šandera, z Knihy Naše třídní je mimozemšťan.

Teď si ale uvědomuji, že jeden můj titul čtou nejen kluci a holky, ale i dospěláci. Je to kniha NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN! V anotaci je dokonce napsáno Pro všechny super kluky a holky od 9 do 109 let. Kniha je ze školního prostředí a kupují si ji jako dárek učitelky a učitelé navzájem. Když mimozemšťanka vycházela v blanenských novinách (týden co týden kapitola), jedna sedmdesátnice z naší obce pokaždé vyzvídala, ať jí prozradím pokračování. Když jsem mimozemšťanku psal, manželka nosila tajně do práce rukopisy a kolegyně se nemohly dočkat, až napíšu další kapitolu.      

 

Pohádky z kouzelné zahrady, Co vyprávěla houpací síť a váš nejnovější počin Kamarádi ze zahrady se týkají stejného námětu, a to oživení zahrady. Jak vás vlastně napadl tak prostý, a přesto krásný nápad, který děti nadchne? 

Odpověď naleznete v úvodu knihy POHÁDKY Z KOUZELNÉ ZAHRADY, kde píšu: „V jedné malé dědince nedaleko jednoho velkého města je pěkný domek a u toho domku malá zahrada. V té zahradě je spousta věcí a taky stromy…“ Zrovna v takovém domu bydlím s mou ženou Broňou, dětmi Juráškem a Kačenkou a babičkou Janou. Máme krásnou zahradu a v ní mezi hrušní a jabloní houpací síť. Když jsem se kteréhosi dne v houpací síti uvelebil, napadlo mě napsat o rostlinách ze zahrady a obdarovat je schopností řeči. Během několika desítek minut jsem napsal svůj první pohádkový příběh. Jmenoval se Ostmalík a radiomagnetofon. Ostmalík byl ostružino-maliník, který rostl nedaleko skleníku v rohu zahrady. Když jsem tehdy šestiletému synovi před spaním svůj „počin“ četl, byl nadšený a chtěl, ať mu pohádku přečtu ještě jednou a pak znovu. Nikdy jsem žádnou pohádku nečetl tolikrát po sobě. Následující týdny jsem psal a psal: Co viděl ořešák aneb Jak se hraje šeptanda, O namyšlené hrušce světačce, Jak šly brambory do světa a jiné.

Pracujete momentálně na nějaké nové knize? 

Společně s ilustrátorkou Kamilou Pokornou dokončujeme práce na druhém dílu knihy Naše třídní je mimozemšťan. Kniha se bude jmenovat NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN 2 ANEB ZÁHADNÁ ZMIZENÍ. Bude mít dvojnásobný počet stran a spoustu nádherných ilustrací. Nemohu nezmínit skutečnost, že Kamila Pokorná je absolventkou magisterského studia na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni a absolutní vítězkou ilustrátorské soutěže CS KOMIKS 15. Jsem přesvědčený o tom, že tento titul může klidně aspirovat na titul NEJKRÁSNĚJŠÍ KNIHA ROKU. Čtenáři se mají na co těšit. Kniha bude ještě tajuplnější a napínavější než její „starší sestra“.

 

Jak na vaše knihy reaguje dětské publikum? Mému šestiletému synkovi se vypravování velmi líbí a s dvouletým si převážně prohlížíme obrázky, ale mohu říct, že oba dva knihy rozhodně zaujaly. 

Díky tomu, že jsem zván na besedy do knihoven, základních i mateřských škol, mám zpětnou vazbu. Do mnohých knihoven i škol jsem zván opakovaně. Děti z MŠ milují říkanky z leporela Rýmování se zvířátky I a Rýmování se zvířátky II. Listujeme v knize Co vyprávěla houpací síť a povídáme si o tom, co všechno rostliny v zahrádce potřebují, aby jim nic nechybělo. Ukazuji jim veselé obrázky jablek, hrušek, švestek… Hodina s dětmi uteče jako voda. S žáky první třídy ZŠ čteme třeba příběh o tom, Jak Juráškovi utekla písmenka do zahrady z knihy Pohádky z kouzelné zahrady, s druháky z knihy Povedená dvojka třeba o tom, jak se domácím skřítkům cosi nelíbilo na tatínkovi nebo o tom, jak na Vánoce řeší záhadu dlouhých nosů. Třeťáci mají rádi příběh z knihy Bambalanda a Štruntalanda „Jak šel Pár facek do školy“. No a čtvrťáci a páťáci se nemohou dočkat, až začnu číst z knihy NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN! Pro každou věkovou kategorii se něco z mé tvorby najde. Děti mají spoustu dotazů. V žádném případě nesdílím názor, že děti nemají o četbu zájem. Když končí beseda a děti tleskají a chtějí si povídat ještě o přestávce a přicházejí si pro podpis, je to pro mě signál, že moje práce má smysl.    

Z archivu autora. Zleva ilustrátorka Kamila Pokorná a autor Jiří Šandera při práci na knize Naše třídní je mimozemšťan!

Osobně velmi oceňuji titul Co mě čeká ve školce: O tom, že školka je bezva, protože jste mého syna v předškolním věku nalákal a uklidnil. Plánujete také knihu o škole s nástupem do první třídy? 

Vím, že malé děti neudrží pozornost tak dlouho jako jejich starší kamarádi. Proto jsem se snažil, aby příběhy byly, co se délky týče, tak akorát. A myslím, že se mi to podařilo. Když jim v MŠ předčítám z kapitoly O věšáčkovi Fešáčkovi a muchomůrce Můrce, každá holčička a každý chlapec na mě volá a sděluje, jakou má v šatničce značku. Dokud mi to všechny děti nepoví, nemohu číst dál. Je to příjemný pocit, když vidím, že se dětem i paním učitelkám kniha líbí.

Knihu zaměřenou speciálně na prvňáčky zatím neplánuji. Ale je to zajímavý podnět.   

 

Jakým způsobem si vybíráte pro své knihy ilustrátory? Máte nějaké představy, o kterých víte, že je daní ilustrátoři splní, nebo necháváte kresby na nich? 

Většinou si děláme společně s manželkou, která dělá typografii a významně napomáhá k zajištění chodu nakladatelství, malé výběrové řízení. Zašleme ilustrátorům několik kapitol z budoucí knihy a požádáme je o zaslání pár ilustrací k textu. Podle toho si uděláme názor, zda se styl ilustrátora či ilustrátorky shoduje s naší představou. Poslední dobou u nás vyhrávají na celé čáře ilustrátor Petr Lorenc a ilustrátorka Kamila Pokorná. Pokud chceme konkrétní ilustraci, tak si o ni řekneme, ale v zásadě jim necháváme volnou ruku. Vždy se těším na to, jak si ilustrátor s textem poradí a jak dle své fantazie vyobrazí danou situaci, postavu, rostlinu či zvíře. Pokaždé jsme byli na výsost spokojeni a na ilustrace máme od čtenářů kladné odezvy.

Z archivu autora. Zleva ilustrátor Petr Lorenc, typografka a autor Jiří Šandera při vyzvednutí publikace Kamarádi ze zahrady.

Na vaší nejnovější knize jste spolupracoval s ilustrátorem Petrem Lorencem, který ilustroval kupříkladu vaše publikace Co vyprávěla houpací síť, Povedená dvojka Bambalanda a Štruntalanda, Rýmování se zvířátky I. a Rýmování se zvířátky II. Jak vlastně taková spolupráce na dětském příběhu funguje. Mohl byste to našim čtenářům přiblížit? 

Ilustrátorovi předáme text a necháme ho tvořit. Petr Lorenc je otcem šesti dětí, takže o inspiraci k dětským knížkám nemá nouzi. Během tvorby knihy se několikrát scházíme ve složení autor - ilustrátor - typografka a ladíme text s ilustracemi. Vzájemně si vycházíme vstříc a v případě potřeby upravujeme text nebo ilustrace. Prioritní je pro nás vždy obálka knihy. Spolupráce s Petrem Lorencem nemá chybu. ?

   

Pokud byste mohl prožít jeden den ve své knize, o který příběh by se jednalo? 

Určitě by to byl příběh z připravované knihy NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN 2 ANEB ZÁHADNÁ ZMIZENÍ. Zde se hlavní postavy setkají s mimozemšťany. Kdo by o takovou šanci nestál? 

 

Z archivu autora. Ilustrace z knihy Povedená dvojka.