Řekni mi co čteš - recenze Václava France

Internetové centrum Literárního spolku Knihovny Václava Čtvrtka Jičín

KULTURNÍ OBČASNÍK REGIONÁLNÍCH AUTORŮ

KVĚTEN 2006 *** ROČNÍK VII.*** ČÍSLO 5

 

ŘEKNI MI, CO ČTEŠ...

POHÁDKY Z KOUZELNÉ ZAHRADY - Jiří ŠANDERA

nakladatelství SURSUM v roce 2003

 

Přiznám se, že nejsem zrovna tradičním čtenářem pohádek, ale nevyhýbám se ani těm. A když mě Jiří Šandera, jinak Řehečský kohout 2006, věnoval svoji knížku Pohádky z kouzelné zahrady, otevřel jsem dvířka do zahrady a nepozorovaně vstoupil do míst, kde v autorově fantazii ožívají stromy, keře, rostliny, zelenina, kde žije kluk Jurášek a jeho malá sestřička Kateřinka, která se zatím kamarádí spíš s panem Kočárkem, tatínek Jirka, maminka Broňka a babička Jana.

A nelitoval jsem, neboť dvanáct pohádek je opravdu pěkných, vzbuzujících dětskou fantazii. Jsou to příběhy každodenní, ale

neobyčejné, vždyť které brambory se jednoho dne rozhodnout a vydají se na cestu do světa nebo kde se přou růže se zeleninou, kdo z nich je potřebnější?

Musím Juráškovi a Kateřince závidět tatínka, který zřejmě psal tyto pohádky především pro své ratolesti, ale nakonec s nimi potěšil i další děti. Knížka je lákavě ilustrována Vendulou Kramářovou, studentkou mikulovského gymnázia a zvířátka a rostlinky v jejím podání jsou si skutečně podobné a přitom vzbuzující fantazii (zkuste si nakreslit bramboru, jak nese batůžek a na chatrných nožičkách se trmácí po cestě nebo kropící konev, která na vás mrkne okem). Pohádky mají nejen šťastný konec, ale i nenásilně podanou výchovnou pointu. Mají svoji poezii jako například Jurášek a pan malíř (=podzim) nebo Jurášek detektivem v kouzelné zahradě aneb Kdo je Martin? (= Martin na bílém koni).

V knížce se vůbec můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí: jak hrají stromy šeptandu, jak bývá na zahradě horko, jak může dopadnout namyšlená hruška světačka či co se stane, když zelenina zatouží projet se na kole nebo co je to ostmalík. A velice se mně líbila i pohádka Co papá Kačenka, která může rodičům pomoci při odpovídání na spousty proč jejich malých zvědavečků.

Šanderova knížka mně pohladila po duši. Je vidět, že lze napsat pohádkovou knížku bez hrůzostrašných monster šlehajících plameny a vzbuzujících spíš hrůzu u malých čtenářů či posluchačů. Pohádky mají hlavu i patu, ne jako v některých případech, kdy ani dospělý člověk mnohdy netuší, co tím chtěl autor říci. Knížka může posloužit i začínajícím čtenářům v edici prvního čtení (nakonec Jurášek je taky prvňák a má občas potíže se zatoulanými písmenky).

Když v roce 2003 získal Jiří Šandera čestné uznání na Řehečské slepici za svoji povídku Bambalanda a Štruntalanda, netušil jsem, že to byl jeho první počin, na jehož základě následně vznikla i knížka Pohádky z kouzelné zahrádky. Přeji autorovi, aby chystaná knížka o dvou skřítcích s těžko zapamatovatelnými jmény (alespoň pro mě), brzy vyšla a potěšila nejen Juráška a Kateřinku, ale i spoustu čtivachtivých dětí.

VáclaV.

(Vyšlo v Kobře č 5/2006)